Historie určitého integrálu

Integrální počet


Určitý integrál je matematický pojem, který funkci a dvěma číslům (tzv. mezím) přiřadí číslo (hodnotu integrálu). Určitý integrál z funkce je roven obsahu plochy ohraničené touto funkcí nebo dráze uražené tělesem, jehož rychlost je popsána touto funkcí. Pro svoji úzkou souvislost s derivací a diferenciálními rovnicemi patří určitý i neurčitý integrál ke stěžejním pojmům diferenciálního počtu. Velké množství aplikací najdeme nejen v matematických disciplínách, ale i ve fyzice, mechanice, ekonomii a dalších technických oborech.

Newton a Leibniz – zakladatelé infinitezimálního počtu

Isaac Newton a Gottfried Wilhelm Leibniz jsou nejvýznamnějšími matematiky druhé poloviny 17. století, kteří nezávisle na sobě vytvořili diferenciální a integrální počet. Vybudovali ucelenou teorii, do které zahrnuli všechny roztříštěné objevy svých předchůdců, teorii, která poskytla jednotný pohled na jednotlivosti, do té doby izolované.

Newton formuloval základní úlohy své matematické analýzy takto:
  1. ze znalosti dráhy pohybu hmotného bodu v každém okamžiku nalézt rychlost tohoto pohybu v určitém čase
  2. ze znalosti rychlosti hmotného bodu v každém okamžiku určit dráhu, kterou tento bod urazí za určitý čas

Druhy integrálů:

     Použitá literatura

     POLÁK, Josef. Přehled středoškolské matematiky. Dot. 6. vyd. Praha: Prometheus, 1995. ISBN 808584978x.